Mluvily jsme o možnostech zaměření nadačního fondu, o nutnosti mapování, vyhodnocování nejméně rok, dva, o hloubkových rozhovorech s odborníky z různých oborů, do kterých jsem se pustila. Už z prvních vyplynulo, že volba, co a jak dál, nebude snadná. Jasné bylo pouze to, že navážeme na to, čemu se Martina dlouhodobě věnovala.

Martina se zmínila i o tom, že chce fond připravit pro své dcery, které pak na její práci navážou, jde jí o to, zanechat tu pro ně něco smysluplného. Nespěchá tedy. A když k tomu dodala, že umí investovat do nemovitostí a jejich rekonstrukcí, byl už to jen krůček ke shodě, že nadační fond bude vytvářet síť komunitních center, jejichž využití bude odpovídat potřebám toho kterého regionu, té které komunity. Zároveň jsme počítaly s tím, že nevylučujeme podporu projektů s celospolečenským významem či podporu jednotlivců, i když na to nebude nadační fond primárně zaměřen.

Na začátku vzniku rodinného nadačního fondu stojí tři generace rodiny Martiny. Členy správní rady se nejdříve stali její rodiče. Nejstarší dcera Anna se sice chtěla na chodu nadačního fondu podílet, ale vzhledem k tomu, že dokončovala studium neurověd v Londýně a rozhodla se pro vědeckou dráhu v oboru, bylo nereálné vše časově zvládnout. Prostřední dcera Magda studuje politologii v Salzburgu a rozhodla se, že se chce po ukončení studia rodinnému nadačnímu fondu věnovat naplno. Proto došlo k jejímu jmenování do správní rady, ve které jí předala pomyslné žezlo babička Helena. Magda se kromě studia věnuje divadlu a uspěla v konkurzu na divadelní roli. V nadačním fondu jí rádi vše připravíme, neboť studium a herectví má v současné době přednost. Nejmladší z dcer Bára má před maturitou a zatím se rozhoduje, jakým směrem se pak vydá. Je otevřené, zda a jak by se mohla práci pro fond věnovat, ani jí tím rodina nezatěžuje. Bylo by předčasné, stejně jako u sedmiletého Tondy, plánovat již nyní. Vše chce svůj čas a hlavně jejich rozhodnutí v budoucnosti.